Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 06.09.2017 13:19:02 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Akce roku 2008


14. ledna

          V novém roce 2008 zahájila svou činnost Společnost přátel historie města svou pravidelnou schůzkou, která se tradičně uskutečnila druhé pondělí v měsíci, ale netradičně v budově Základní umělecké školy v Jablonném v Podještědí. Beseda byla zaměřena na skladby paní Vlasty Bachtíkové a nedlouhou historii školy.

          Samotné místo konání akce nám slibovalo netradiční zážitek. Celkem 25 přítomných členů Společnosti krátce po 17 hodině přivítala ředitelka školy paní Eva Navrátilová v krásných krajkových společenských šatech, které byly darem paní Vlasty Bachtíkové a sdělila nám jejich historii. Tyto památné šaty původně pocházely z majetku herečky Karolíny Slunéčkové, která je darovala paní Bachtíkové, a ta  v nich vystupovala na mnohých evropských koncertních podiích. Nyní budou šaty zdobit i paní Navrátilovou na jejích četných koncertech.

  

            Dále paní ředitelka pokračovala v zajímavém a poutavém vyprávění o skladbách Vlasty Bachtíkové a její vyprávění bylo prokládáno jednotlivými ukázkami skladeb v podání žákyň Ivanky Pavlů, Moniky Šofrové a Andrejky Novákové. Poté jsme měli možnost prohlédnout si učebnu výtvarné výchovy, kde paní ředitelka připravila pro zájemce fotografie, plakátky, výroční zprávy a jiné dokumenty ze života školy. Příjemným překvapením pro nás bylo malé pohoštění a při družném hovoru rychle uběhl čas. Loučili jsme se v naší historicky nejdelší besedě, ve tři čtvrtě na devět a tímto ještě jednou děkujeme paní ředitelce Evě Navrátilové za milé přijetí, povídání a pohoštění.  

 Skladby Vlasty Bachtíkové

Jak to všechno začalo ?

          Spolupráce Základní umělecké školy v Jablonném a Vlasty Bachtíkové byla navázána na koncertu pořádaném v ZUŠ v Jablonném v Podještědí 28. listopadu 2005. Žáci školy měli nastudovaný cyklus skladeb „Libeňské obrázky“ od soudobé pražské skladatelky a pedagožky Vlasty Bachtíkové, který měli předvést na již zmiňovaném koncertu. Paní Navrátilové se podařilo zajistit jako hosta koncertu samotnou autorku skladeb, a vznikl tak komponovaný večer nazvaný „Křeslo pro hosta“. Listopadový večer se vydařil a paní Bachtíková na přání jednoho z posluchačů koncertu přislíbila, že zkomponuje skladby přímo pro tento kraj.

          Ve spolupráci s paní Navrátilovou se podařilo, aby paní Bachtíková znovu navštívila naše město, prohlédla si jeho pamětihodnosti a zažila jeho neopakovatelnou atmosféru. Kromě toho si prostudovala dostupné materiály a publikace o našem městě, a pak už jen podlehla tvůrčí inspiraci.

          Nakonec nejtěžším na celé sbírce not byl její název. Měl vystihovat jak obsah skladeb, tak také zaručit jeho prodejní úspěšnost a snadný překlad do cizích jazyků. Po dlouhých diskusích s nakladatelem vznikl jistě výstižný název „Krajem Paní Zdislavy“ - cyklus skladeb pro sopránovou zobcovou flétnu a klavír. Jednotlivé skladby cyklu nesou název : „ 1. Za dávných časů, 2. Tanec na hradě Lemberku, 3. U Zdislaviny studánky, 4. Masopustní veselí v Jablonném, 5. Hradní skřítek, 6. Loučení s krajem paní Zdislavy.“

          Po přehrání těchto skladeb bylo zcela jasné, že autorka psala noty srdcem a láskou k místům, které navštívila.

          Na webových stránkách hudebního nakladatelství, které cyklus vydalo, jsem našla toto prodejní motto : „Cyklus šesti skladbiček je věnován Základní umělecké škole v Jablonném v Podještědí. S tímto malebným městečkem a s nedalekým hradem Lemberkem je pevně spjato jméno svaté Zdislavy (1220 – 1252), jedné z nejvýznamnějších osobností českého středověku. Působivé skladbičky Vlasty Bachtíkové znějí ozvěnou dávných tajemných časů, kdy svatá Zdislava procházela krajem, činila skutky milosrdenství a konala zázraky.“ Taková propagace města a její malé Základní umělecké školy ve světě jistě potěší každého občana.

          Cyklus not byl slavnostně pokřtěn na koncertu v ZUŠ 11. září 2007 za účasti skladatelky Vlasty Bachtíkové, nakladatele hudebního nakladatelství AMOS Editio PhDr. Věroslava Němce, starostky města Vlasty Dozorcové a dalších hostů.

          Na závěr několik slov k autorce skladeb. Paní Vlasta Bachtíková se narodila v roce 1940 v Praze, kde také prožila celý svůj život. V roce 1955 nastoupila na pražskou konzervatoř u klavíristy Václava Peka, který mimo jiné doprovázel na koncertech i Emu Destinovou. Poté studovala klavír u prof. Jana Václava Sýkory st. a docházela studovat hru na flétnu k Josefu Horákovi. Na konzervatoři spoluzaložila dívčí kvartet zobcových fléten, který byl na koncertě v Insbruku u hraběnky Palciové   přejmenován na Collegium flauto dolce.

Bez zajímavosti nezůstane, že paní Bachtíková hrála s orchestrem při  vytváření filmové hudby, např. Baron Prášil, Ženu ani květinou neuhodíš nebo Vláčilova Vlčí jáma. Sama si ve filmu také zahrála několik malých epizodních rolí.

          Kromě zmiňovaného cyklu skladeb „Krajem paní Zdislavy“ složila například cykly „Pět miniatur pro sopránovou flétnu a kytaru, Pohádku o Popelce pro sopránovou zobcovou flétnu a klavír, Lesní obrázky pro dvě sopránové zobcové flétny a klavír nebo Píšťalky z pohádky.“

 Základní umělecká škola v Jablonném v Podještědí

          Dějiny Základní umělecké školy v Jablonném jsou poměrně krátké. Svoji samostatnou historii škola začíná 1. září 1992, kdy byla zřízena Školským úřadem v České Lípě. První ředitelkou školy byla Miroslava Čermáková – Podstávková, která funkci po jednom školním roce opustila. V této době byly podmínky ve škole komplikované, neboť část zázemí byla v budově zámečku Pachtů z Rájova a část v budově stávající. V následujícím školním roce byla řízením školy pověřena Eva Formanová učitelka z Mateřské školky Preciosa. Dne 1. září 1994 byla řízením školy pověřena Eva Navrátilová a ředitelkou byla jmenovaná 1. července 1995.

          Paní ředitelka vzpomněla na své začátky ve škole spojené s osobními i profesními peripetiemi, na špatně vybavené učebny a špatný stav budovy. Jen díky úsilí Městského úřadu a vedení školy se situace v mnohém zlepšila.

          Od 1. ledna 2003 čekala školu další změna – právní subjektivita a nové jmenování stávající ředitelky Evy Navrátilové do funkce. S novou změnou přišly i nové povinnosti a to ve věcech administrativních.

          Během těchto několika let se na škole vystřídalo 15 učitelů a v každém školním roce se hlásí na školu cca 55 žáků. Základní umělecká škola v současnosti nabízí dva obory, hudební a výtvarný. V letech 1999 až 2000 byl na škole dokonce zřízen literárně dramatický obor, a po dva roky jezdili učitelé vyučovat hudební výuku do Rynoltic.

          Základní umělecká škola se může chlubit početnými koncertními vystoupeními, soutěžemi i významnými hosty. Její žáci spolu s paní ředitelkou aktivně vystupují na akcích města jako jsou vítání občánků, svatební obřady, městské slavnosti a různá společenská setkání.

  Fotografie z této schůzky si můžete prohlédnout ZDE

                                                        Za Radu Společnosti  Renata Černá

 

 11. února

Dne 11. ledna 2008 se na své pravidelné schůzce v sále zámečku Pachtů z Rájova sešlo 30  členů a příznivců Společnosti, aby si společně vyslechli přednášku Mgr. Martina Aschenbrennera z České Lípy na téma „Historie rodu Berků z Dubé“. Dovolujeme si touto cestou poděkovat přednášejícímu za poutavé vyprávění a za sepsání následujícího textu přednášky.


 Historie_rodu_Berků_z Dubé.doc (62 KB)

 Fotografie z přednášky si můžete prohlédnout ZDE


10. března

 

  Březnová schůzka naší Společnosti se uskutečnila v pravidelném termínu 10. března. V loveckém zámečku se sešlo celkem 30 členů a zájemců, aby si vyslechli přednášku o lidové architektuře v severních Čechách, kterou si připravil etnograf  Vlastivědného muzea a galerie Jaroslav Slabý.

 

          V úvodu všechny přítomné přivítal předseda Společnosti Jaroslav Oplt a informoval je o účasti na valné hromadě Společenství přátel historie Mimoně, Ralska a okolí. Této valné hromady se za naši Společnost účastnili: Renata Černá, Petr, Černý, Jaroslav Oplt a Jaroslav Slabý.  Měli jsme tak možnost seznámit se s činností tohoto Společenství a byli jsme svědky i volby vedení.  V čele Společenství, po rezignaci dlouholetého předsedy Osvalda Honse, stanula Lenka Špačková.

          Následně pan Oplt ještě seznámil přítomné s programem na měsíc duben, kdy jsou v plánu již dvě akce a následně se slova ujal Jaroslav Slabý.  Po vymezení pojmů seznámil přítomné s problematikou lidové architektury.  Přednášku doplňoval promítáním obrázků, pro lepší pochopení dané problematiky. Přednášku zakončil promítnutím dvou filmů: Severočeský lidový dům a jeho sousedé a Severočeský lidový dům a jeho vývoj.

 Lidová_architektura.doc (1544 KB)

Fotografie si můžete prohlédnout  ZDE

                                                                                                                         Za Společnost  Jaroslav Slabý


14. dubna

V pondělí 14. dubna 2008 se na své pravidelné schůzce v Zámečku Pachtů z Rájova sešlo 20 členů Společnosti, aby si společně vyslechli přednášku paní Šárky Procházkové ze státního zámku Lemberk věnovanou Vývoji památkové péče v Čechách. Dovolujeme si touto cestou poděkovat přednášející paní Procházkové za zajímavé vyprávění a za sepsání následujícího textu přednášky pro Zpravodaj města.

Druhou akcí Společnosti v tomto měsíci byla domluvená druhá část procházky po Mimoni s  panem Jiřím Šťastným. Ve velmi mrazivé a deštivé sobotě 19. dubna 2008 se sešlo 13 členů a 2 hosté ve 13.30 hodin na nádraží v Mimoni, kde nás pan Šťastný seznámil s jeho historií.

Mimoňská železnice čelila  v historii řadě překážek, zejména zařazením města Mimoně do železniční sítě, která měla dvě etapy.  Koncem února 1883 se začalo se stavbou místní dráhy Česká Lípa – Zákupy – Mimoň a zároveň se rozhodlo, že se nádraží postaví mezi ulicemi Svébořická a Hvězdovská u továrny na ohýbaný nábytek, kde také trať končila. Je to dnešní objekt zvaný „Staré nádraží“. Stavba pokračovala rychle a dne 1.listopadu 1883 v 10.00 hodin dopoledne přijel oficielně první osobní vlak do Mimoně. Lokomotiva i nádraží bylo bohatě vyzdobeno. Čtyřikrát denně v obou směrech pak jezdil osobní vlak mezi Mimoní a Českou Lípou. Jízdné stálo 50 krejcarů. Brzy po zahájení provozu na této lokální trati se začalo hovořit, jednat i psát v novinách o prodloužení tratě do Liberce, čímž by vznikla přímá trať Teplice – Litoměřice - Česká Lípa – Liberec. Rozhodující tehdy bylo, že se rychle rozvíjel průmysl v Liberci a město potřebovalo přímou trať pro dopravu uhlí z Podkrušnohoří. A tak se objevil projekt nový, který navazoval na lokální trať v Zákupech přes Kamenici a Grunov, a směřoval přímo do Jablonného. Tato skutečnost byla pro Mimoň velmi nepříjemná, protože tím by se jí tato trať vyhnula a rozvoj města by tím silně utrpěl. Liberečtí průmyslníci podporovali projekt nový a argumentovali tím, že se trať zkrátí o necelých 6 km, zrychlí se doprava a tarif za uhlí bude lacinější. Následovalo mnoho jednáních, petic, protestních shromážděních a cest představitelů města do Liberce, Teplic, České Třebové a Vídně. Nicméně stavitel tratě považoval celou záležitost pro Mimoň za vyřízenou a ztracenou, a tak uskutečnil plán nádražní budovy pro město Mimoň ve stanici Jablonné. Když nakonec bylo rozhodnuto, vést železniční trať z Mimoně, vyvstal problém s nádražní budovou. Musela se narychlo vyprojektovat nádražní budova jiná, ale byla menší, než se původně k velikosti města předpokládalo. Stavební práce začaly roku 1899 a byly tak rychlé, že slavnostní zahájení provozu do Liberce se mohlo uskutečnit již 16. září 1900. Tím skončil dlouhý a nepříjemný boj o železnici pro město Mimoň vítězně.

Další zastávkou byly školní budovy. První zmínky o škole v Mimoni pocházejí ze 16. století, kdy byla nákladem vrchnosti postavena dřevěná škola pod Kostelním vrchem. Bohužel roku 1806 při velkém požáru města škola shořela a městské zastupitelstvo rozhodlo, o stavbě nové školní budovy na Böhmově vršku. Stavět se začalo v roce 1894 podle plánu stavitele Josefa Schneidera a slavností vysvěcení a otevření nové školy, která dětem slouží dodnes se konalo 8. září 1894. První česká menšinová škola v Mimoni byla otevřena 12. října 1919, což také připomíná umístěná pamětní deska na budově. Postupně přibyla ještě škola živnostenská, mateřská a měšťanská, která byla slavnostně otevřena 12. září 1937.

Pomalu jsme se přesouvali k Farnímu kostelu sv. Petra a sv. Pavla, který je ještě zasvěcen dvěma jáhnům sv. Agapitovi a sv. Jiřímu, jejichž ostatky jsou uloženy v hlavním oltáři. Kostel se nachází na místě původního kostela z 12. století a byl v letech 1661 až 1663 barokně přestavěn italským stavitelem Guiliem Broggiem. Díky velké ochotě pana faráře jsme měli možnost, prohlédnout si nejen interiér kostela, ale i kostelní věž postavenou v roce 1674 a s kostelem po požáru města v roce 1806 spojenou. Z kostelní věže se nám naskýtal výhled na všechny světové strany a jen silný vítr nás přiměl k sestupu na zem. Z původních pěti barokních hranolových kaplí okolo kostela, vystavěných v letech 1672 až 1675, se dochovala pouze jedna, která sloužila jako márnice. Fara u kostela pochází z roku 1677 a je také dílem stavitele Guiliema Broggiema. Pan Šťastný nám vyprávěl příběh o tom, když 11. června 1806 vypukl v půl jedenácté dopoledne v domku na jižním městě oheň, spěchal tam pomoci i místní farář se svými dvěma kaplany. Ale silný jižní vítr a dlouhé období sucha byly příčinou rychlého rozšíření požáru, a tak se všichni duchovní vrátili k hořícímu kostelu a faře. Cenné věci z kostela, kroniky a matriky uložili do sklepa fary a zasypali pískem, čímž zachránili důležité záznamy před ohněm. S nasazením života a drobnými popáleninami unikli na poslední chvíli z hořící fary. Takto zachráněné kroniky a matriky jsou dnes jedním z mála pramenů ke studování historie města Mimoně.

Procházka pokračovala malebnými uličkami na Šibeniční vrch a přitom jsme se dozvěděli, že město tvořily tři katastry – vlastní Mimoň, vesnice Okrouhlá a vesnice Šibeniční. Už z názvu je zřejmé, že na dnešním Křížovém vrchu stávala šibenice a Mimoň patřila k městům, kde se směla provádět hrdelní spravedlnost. Poslední poprava, která se na Křížovém vrchu konala, bylo stětí hlavy ženy za vraždu dítěte. V místě, kde je dnes Domov důchodců se říkalo Krkavčí skála. Zde bývala těla popravených ponechána na pospas ptákům, jestliže si to rozsudek žádal. Vězení bývalo původně v dnešní Barvířské ulici a na náměstí stával pranýř pro dlužníky a pro nemravně žijící osoby. Dále tam byl sloup, ke kterému byl odsouzenec přivázán a mrskán pruty. To postihovalo zejména zhýralce a tuláky. Po císařském nařízení s 15. července 1765 byly ponechány hrdelní soudy v Čechách jen 24 městům a tak mimoňské hrdelní právo přešlo na soud v Mladé Boleslavy.

Kromě toho nás na Křížovém vrchu mile překvapila skromná Kaple smíření, která byla vystavěna za pouhé dva měsíce roku 1931 Německou evangelickou církví. Od roku 1958 je majetkem Církve československé husitské s pravidelnými bohoslužbami.

Odtud naše cesta pokračovala přes Staré nádraží k místu, kde do roku 1985 stával mimoňský zámek. Ten vznikl kolem roku 1570 za Karla z Bibrštejna. Místo pro něj bylo vybráno ve východní části náměstí. Šlo o podsklepenou budovu nepravidelného půdorysu, vzniklou na úzké parcele. K jejímu podstatnému rozšíření na celou východní stranu náměstí přispěl kolem roku 1604 Jan Müllner z Mühlhausu. Tehdy byla stávající budova doplněna o jižní část, k severnímu boku přibyl průjezd a za ním vznikla velká obdélná obytná budova s dalším objektem ve východním průčelí. Tvrz s fasádami ozdobenými obdélnými sgrafity byla poškozena za vpádu Poláků roku 1620. Její provizorní oprava proběhla zřejmě záhy poté, ovšem teprve přestavba z roku 1664, ukončená roku 1678, dala bývalé tvrzi podobu velkého honosného zámku. Tato přestavba byla pravděpodobně realizována Guiliem Broggiem, snad podle plánů Santinia Bossiho pro Jana Putze z Adlersthurnu. V této podobě zámek setrval až do roku 1806, kdy vyhořel. V letech 1807 až 1830 byl opraven a k severnímu průčelí byla připojena lichoběžníková dispozice nové dvoupatrové části kolem uzavřeného vnitřního  nádvoří. Přestavba provedena zákupským stavitelem Pfockem, postihla rovněž interiéry starší části zámku. Mimoňský zámek byl koncem čtyřicátých let 20. století opět těžce poškozen požárem. Po něm následovala další oprava a přestavba interiérů, spojená především s vybouráním téměř všech starších příček s výjimkou dvouramenného empírové schodiště. Stavební úpravy však nebyly dokončeny, pokračovaly ještě krátce počátkem osmdesátých let, ale roku 1985 byl celý komplex nečekaně a zcela zbytečně odstřelen. Dnes z něho zbylo jen několik nepřístupných podzemních prostor a rozlehlý park.

Po 18 hodině jsme se pomalu vydali zpět k mimoňskému nádraží, ale cestou jsme si ještě připomněli místo, kde stával od roku 1666 městský pivovar, který byl po 1. sv. válce zrušen a na jeho místě dnes stojí kino „Ralsko“. Cestou k nádraží jsme museli konstatovat, že Mimoň je velmi bohatá na sochařskou výzdobu. Jedná se převážně o barokní sochy světců Jan Nepomuckého, sv. Vavřince a sv. Floriána, sv. Ignáce, sv. Marii a sv. Kateřinu, v neposlední řadě krásný morový sloup Nejsvatější Trojice a ojedinělé sousoší Olivetská hora nebo také nazývané Getsemanská zahrada. ¨

A na závěr ještě několik slov o samotné historii města Mimoně. Počátky města jsou spojené s procházející kupeckou cestou, zvanou "Záhošťská" a s Vartemberky, majiteli nedalekého strážského panství. Tržní osada u brodu při soutoku Ploučnice a Panenského potoka byla osídlována postupně Slovany a německými kolonisty. Zmínky z roku 1352 uvádějí Mimoň už jako farní ves. Roku 1371 potvrdil Karel VI. celní práva městu a tím podpořil nejen rozvoj obchodu, ale i finanční přínos do pokladny obce a majitelům panství Janovi a Václavovi z Vartemberka. Z vybraných peněz se udržovaly a stavěly silnice, mosty, pevnosti a platila stráž pro obchodníky. Vybírání cla se udrželo do 18. století a vybírání mýtného až do 19. století. V obci se rozvíjel obchod, přestože výbojné války Vartemberků s husity i Žitavou obyvatelstvu vše ztěžovaly. Roku 1500 koupil Mimoň od Jana z Vartemberka Oldřich z Bieberštejnů a už roku 1505 je uváděna jako město. Roku 1511 ji vlastnil další Jan z Vartemberka.  Roku 1526 se Mimoň prodejem vrátila Bieberštejnům, kteří vystavěli na náměstí kolem roku 1570 panské sídlo – renesanční tvrz. Dne 19. června 1578 prodal Karel z Bieberštejna Mimoň i s pustým hradem Ralsko a přilehlými vesnicemi Bohuslavu Mazancovi z Frymburka. Jeho syn prodal roku 1604 panství Janu Müllnerovi z Mülhausu. Mülhausům byl majetek v pobělohorské době zkonfiskován, přešel na rod Zeidlerů, a pak na Albrechta z Valdštejna. Po jeho zavraždění si majetek vyprosila vdova po Janu Hoffmannovi Zeidlerovi, ale už 15. ledna 1651 ho její zadlužené děti prodali Janu Putzovi z Adlersthurnu. Ten byl po špatně hospodařících Zeidlerech pro mimoňské panství hotovým požehnáním. Po jeho smrti, od roku 1660, vedla nějakou dobu panství vdova a od nabytí zletilosti synové Jan František Edmund a Jan Ignác Dominik. Podle otcova odkazu nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek a farní kostel. Manželství obou posledních mužských potomků rodu Putzů bylo bezdětné, proto J. I. D. Putz ustanovil v závěti dědicem tři dcery svého zemřelého strýce Jana Marcuse Putze. Nejstarší z nich, Marie Terezie Isabela se po sňatku se svobodným pánem Ludvíkem Josefem z Hartigů roku 1705 stala univerzální dědičkou panství Mimoň. Tak se do Mimoně dostal rod Hartigů, který zde byl až do roku 1945.

 ( Čerpáno z vyprávění pana Jiřího Šťastného, webových stránek Mimoně, oficiální stránek města Mimoně a knihy Zaniklé hrady, zámky a tvrze po roce 1945. )

                                                                        Za Radu Společnosti Renata Černá
Fotografie z výletu si můžete prohlédnout ZDE


12. květen

  Činnost naší Společnosti pokračovala v pravidelném termínu 12. května v zámečku Pachtů z Rájova, kde při účasti 24 posluchačů hovořil předseda pan Jaroslav Oplt o historii města Liberce od jeho vzniku až do 19. století. Přednáška byla doplněna obrazovými publikacemi a náčrty map.

Na tuto přednášku navázala návštěva Severočeského muzea v Liberci, které se v sobotu 17. května zúčastnilo 9 členů Společnosti. Prohlídka muzea trvala asi dvě a půl hodiny. Její součástí byl i výstup na věž muzea, odkud byl krásný výhled na Liberec i na Jizerské hory. V muzeu jsme měli možnost shlédnout několik expozic (přírodovědnou, archeologickou, historickou, užité umění, staré pianoly) výstavu animačních loutek tvůrců studia Zvon (filmy Finfárum a Hrbáči z Damašku).
V mezipatře je instalována putovní výstava zhořeleckého přírodovědného muzea Vlci. Bylo se skutečně na co dívat a to vše jsme měli při bezplatném vstupném, neboť probíhal Mezinárodní den muzeí.
Po vyčerpávajícíprohlídce jsme se vydali na krátkou procházku ulicí Masarykovou a ulicí 5. května přes Nerudovo, Benešovo a Sokolovské náměstí až k Valdštejnským domkům. Při této procházce nás p. Oplt seznamoval se zajímavými objekty a jejich historií.
Vyčerpaní, velice spokojeni a plni dojmů z nových poznatků  jsme v podvečer přijeli domů.

                                  Za Společnost Jaroslav Oplt

 9. června

  Pravidelná schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 9. června již v 16:30. V loveckém zámečku se sešlo 23 členů a 9 hostů mezi kterými nechyběli ani zdejší otcové dominikáni P. Ignác a P. Česlav. Na naši schůzku přijel i historik VMG Ladislav Smejkal. Naše přednáška totiž nepřímo navazovala na putovní výstavu Štěpán Trochta - mučedník dvou totalitních režimů, která byla ve VMG v České Lípě. Všechny přítomné pozdravil předseda Společnosti Jaroslav Oplt a přivítal vzácného hosta salesiána P. Benna Beneše z teplického kláštera. P. Beneš zavzpomínal na život a dílo významného salesiána a litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochtu.

          Nešlo o klasickou přednášku se strohým životopisem. P. Beneš se zaměřil na nové poznatky ze života kardinála Trochty. Kardinála představil jako člověka, který prožil dva totalitní režimy a stal se obětí obou dvou. O nacistickém režimu svědectví podal, ale komunistický komentoval pouze větou „byl horší jak ten nacistický“.

  Jeho poutavé vyprávění zaujalo všechny přítomné, i když pro některé, kteří nebyli s životem pana kardinála seznámeni blíže se mohlo zdát v některých místech nepřehledné. Proto si dovolím uvést alespoň stručný životopis Štěpána kardinála Trochty.

Fotografie z přednášky si můžete prohlédnout ZDE

 Štěpán kardinál Trochta.doc (44 KB)

                                                                            Za Společnost Jaroslav Slabý


8. září

  V měsíci září si připomínáme 70. výročí podepsání mnichovské dohody, kdy bylo rozhodnuto o odtržení československého pohraničí a připojení těchto území k sousednímu Německu. V zabraném území bylo vybudované rozsáhlé obranné pásmo, jehož větší část musela být do deseti dnů předána německé branné moci.

  O těchto opevněních, jejich výstavbě a vybavení, o celkové politické situaci i o událostech, které probíhaly především v pohraničí, byla naše zářijová schůzka, které se zúčastnilo 22 členů a příznivců. Přednášku si připravil a mistrně přednesl pan Jaroslav Oplt.

  V souvislosti s tím se i někteří z nás zúčastnili vzpomínkové slavnosti na počest ochránců čs. státní hranice v roce 1938. Vzpomínka se konala u pomníku na hraničním přechodu v Dolní Světlé-Waltersdorfu.

Fotografie z přednášky si můžete prohlédnout ZDE

                                                      Za Společnost Jaroslav Oplt


 

 Sobota 4. října

 

V sobotu 4. října za chladného ranního počasí se na zastávce autobusu v ulici Zdislavy z Lemberka sešlo 31 zájemců o historii, aby se zúčastnili zájezdu do Turnova.  Velmi mile nás překvapil počet hostů (16). Snad tento zájem o naše akce bude nadále pokračovat.

          Přesně v 8:30 přijel luxusní autobus společnosti Chlup ze Cvikova a vyrazilo se směr Turnov. Během cesty přivítal přítomné předseda Společnosti pan Oplt a následně pan Slabý všechny seznámil s programem zájezdu, který byl opravdu bohatý. Pan Slabý připravil i skládačku se stručnou historií míst, která byla na programu. Město Turnov bylo založeno kolem roku 1250 příslušníky rodu Markvarticů a to konkrétně Havlem z Lemberka a jeho bratrem Jaroslavem z Hruštice. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1272, kdy se mezi Markvartici objevuje jméno Jaroslav z Turnova.  Jaroslav nebo jeho syn Zdeněk si vystavěli hrad Valdštejn, po němž začali užívat rodové jméno – z Valdštejna. Havel se přemístil na hrad Lemberk, ale jeho vnuk Havel Ryba postavil nad pravým břehem Jizery hrad Rohozec.

          Krátce po půl desáté jsme přijeli do Turnova a po zaparkování jsme se vydali na prohlídku města. Prvním cílem byl chrám Narození Panny Marie. Současná podoba chrámu je sice pseudogotická, ale jeho počátky sahají až do 13. století, kdy jej společně s dominikánským klášterem založil Havel z Lemberka se svoji manželkou Zdislavou. Sošku paní Zdislavy jsme nalezli i na jednom z bočních oltářů uvnitř chrámu.

          Po prohlídce jsme se přesunuli ke kostelu sv. Mikuláše, který je v písemných pramenech poprvé zmiňován roku 1357, ale jeho dnešní podoba je výsledkem barokních přestaveb v 18. století. Při prohlídce kostela jsem i zde narazili na sošku sv. Zdislavy  z Lemberka a obrázek chrámu sv. Vavřince.

          Naším dalším cílem bylo Muzeum Českého ráje v Turnově. Zde jsme si prohlédli stálé expozice: mineralogicko-geologickou, drahé kameny z českých a světových nalezišť, kabinet drahých kamenů, historie a současnost zpracování drahých kamenů, klenotnice českého granátu, významné osobnosti regionu a lidová kultura středního Pojizeří. Ve výstavním sále muzea byla instalována výstava 550 let Jednoty bratrské. V galerii jsme si prohlédli i obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou z roku 1895. Po prohlídce muzea následovala pauza až do 13:00 hodiny, kdy byl stanoven odjezd na zámek Hrubý Rohozec. Na zámku většina z nás absolvovala velký prohlídkový okruh, který zahrnoval 1. a 2. poschodí zámku. Zde jsme se seznámili se 4 pokoji s původním zařízením a vývojem kultury bydlení od renesance po secesi. Ti, kteří zvolili malý prohlídkový okruh si mohli projít pouze 1. poschodí. Zámek jsme opouštěli  krátce před 15 hodinou a přesouvali jsme se k poslední zastávce naší cesty – k Dlaskově statku. Statek je pobočkou turnovského muzea a představuje typickou ukázku a nejlépe dochovanou památku pojizerského roubeného domu.  Název nese po svém majiteli, sedláku a doláneckému rychtáři Josefu Dlaskovi, který je autorem známých Dlaskových pamětí. Pro letošní rok je na Dlaskově statku instalována expozice Devatero řemesel aneb dotek lidské ruky v materiálu, která přibližuje např. lidovou stravu, zpracování surovin či podomáckou výrobu. Ve stodole a chlévě je vystaveno zemědělské nářadí a jednoduché stroje.

          Během náročného dne jsme tak měli možnost poznat jak se žilo v minulosti ve městech, na vesnici, na zámku i v kostele. Počasí nám nakonec přálo a tak se zájezd vydařil a všichni plni dojmů jsme odjížděli v podvečer zpět do Jablonného.

          Přípravu zájezdu měli na starosti pan Oplt, který zajistil autobus a objednal prohlídku kostelů a pan Slabý, který připravil skládačku a domluvil prohlídku v muzeu a Dlaskově statku. Oba si tedy na závěr vysloužili potlesk.

Fotografie ze zájezdu si můžete prohlédnout ZDE

TURNOV-skládačka.doc (589 KB)

                                                              Za Společnost Jaroslav Slabý

 

 13. října

          Druhou říjnovou akcí byla již pravidelná schůzka, na které se v pondělí 13. 10. sešlo celkem 25 lidí (22 členů, 3 hosté), aby si vyslechli dopady válečných tažení válek o rakouské dědictví na naše město. Přednášku doplněnou prezentací si připravil pan Jaroslav Slabý.  

          Již loňského roku si naše Společnost připomněla 250. výročí obléhání našeho města a to dvěma akcemi ve spolupráci s Klubem přátel muzea: 21. dubna výlet po stopách Sedmileté války a 13. října výlet do Žitavy. Účast na nich však byla minimální. Proto jsme se k tomuto tématu vrátili. Ač tématem přednášky byla Sedmiletá válka, ve stručnosti jsem nastínil celou problematiku válek o rakouské dědictví, které přímo předcházely Sedmileté válce. Na válečné události doplatilo Jablonné především dvoudenním obléháním 15.- 16. července 1757. Základem přednášky byl materiál, který zpracoval pan Harald Skala, který se věnuje historii rakouské armády – především jízdy. Své poznatky týkající se ústupu pruských vojsk mi zaslal a s jeho svolením byly zveřejněny ve Zpravodaji města a jsou k dispozici i na našich webových stránkách. Z tohoto důvodu nebudu text přednášky znovu na stránkách Zpravodaje uvádět. Podruhé se Sedmiletá válka dotkla Jablonného a jeho okolí v říjnu 1758, kdy po bitvě u Hochkirchu byli na zámcích Lemberk, Velký Valtinov a Stráž pod Ralskem zřízeny lazarety pro raněné z této bitvy. Dovolím si zde uvést vzpomínky Antona Lehmana, učitele v Novinách pod Ralskem, který byl očitým svědkem válečných událostí a popisuje mj. i situaci v těchto lazaretech.

Tu viděl člověk bídy, tu slyšel nářků. Kdo mohl se svými zraněními chodit, byl na tom ještě dobře, kdo však při převozu ležel na tvrdém selském voze, trpěl strašnými mukami sotva kolo zavadilo o kámen. Když potom nešťastníci byli k večeru dopraveni do kvartýrů a snášeni z vozů, úpěnlivě křičeli. Ještě hůře na tom byli ti, kteří byli převáženi na kárách, protože byl nedostatek selských vozů. Nyní leží politováníhodní v místnostech na zemi na rozložené slámě plní blech a vší, dnem i nocí naříkající;  z mnoha stran bylo slyšet zoufalé „Jezus, Maria“! Ti, jimž zbývalo ještě trochu síly proklínali hodinu zrození svého i svých rodičů. Nejubožejší byli ti, jímž dělová koule urvala obě nohy nad koleny. Pahýly jim otekly a nabyly až k okraji hnědé barvy. Uvnitř ran jim maso černalo. V takových bolestech je jednou za 24 hodin navštívil felčar, který seškrábal hnis a přiložil nový obvaz. Jen jedenkrát jsem musel ve světnici s raněnými setrvat celý den a nikdy nezapomenu, co jsem prožil. Ti, kteří po domech zemřeli, byli příštího dne pohřbeni. Ve valtinovském zámku byli mrtví prostě jen vyhazováni z oken. V jiných zámcích (Lemberk) byli stahováni po schodech tak, že se jejich lebky otloukali o každý schod…“.

                                                                              Za Společnost Jaroslav Slabý.

 

10. listopad

  V pondělí 10. listopadu se sešli na besedě nad fotografiemi a pohlednicemi z Jablonného a jeho okolí a při té příležitosti jsme měli možnost shlédnout i promítnuté snímky z činnosti naší Společnosti za uplynulé období. Tyto snímky pořídil pan Jaroslav Slabý svým digitálním fotoaparátem a připravil jejich projekci.
  Potom si členové mohli prohlédnout část sbírky  pohlednic p. Petra Černého, s "troškou do mlýna" přispěly i paní Pavlů a Hejlková i další členové. Celý večer proběhl v zajímavé atmosféře a ani jsme se nenadáli a po více než dvou hodinách jsme se rozcházeli. Děkujeme touto cestou především hlavním aktérům p. Slabému a p. Černému za cenné příspěvky do této besedy.

Fotografie z besedy si můžete prohlédnout ZDE
                                                    Za Společnost Jaroslav Oplt

8. prosinec

          Rok se s rokem sešel a opět tu máme advent a tak poslední setkání naší Společnosti bylo jako tradičně předvánoční. V restauraci u Jarkovských se sešlo 31 našich členů. Předseda Společnosti Jaroslav Oplt přivítal všechny přítomné a představil nám novou členku Lenku Novákovou.  Přivítal i paní starostku Vlastu Dozorcovou.  

          V dubnu roku 2008 vstoupila naše Společnost do osmého roku existence a tak si pan Oplt připravil zhodnocení celé naší činnosti.        

          Celkem bylo uspořádáno 93 akcí s účastí 2340 lidí, takže průměrná účast na akcích byla 25 lidí. Z těchto 93 akcí byly tři výstavy (Velikonoce na SZ Lemberk, Vánoce v informačním centru a betlémy rovněž v IC), 14 výletů a zájezdů (Chrastava, Kryštofovo Údolí 2x, Česká Lípa, Kravaře-Zákupy, Dolní Světlá, Ojbin 3x, Český Dub-Sychrov, Turnov-Hrubý Rohovec, Mimoň 2x a Liberec) a 19 vycházek po městě a blízkém okolí.  Na přednáškových schůzkách a vycházkách přednášeli především členové Společnosti: Jaroslav Oplt 29x, Václav Flegl 24x, Jaroslav Slabý 22x, Renata Černá 11x, Karel Uhrinčko 2x, Jaroslav Blecha, Dania Nosková, Květoslava Vlčková a Václav Kozlík 3x, Jindřich Růžička  a Eva Drábová 1x.  Na 14 schůzkách se podíleli externisté: pan Smejkal 3x, pan Šťastný, Ing. Besta  a Mgr. Faltýnek 2x, pan Sovadina, PhDr. František Vydra, pan Šimonek, Mgr. Aschenbrenner, paní Procházková, pan Šindlauer a P. Beneš jedenkrát.                  

          Přestože průměrná účast na našich schůzkách je 25 lidí, některé akce měly úspěch mnohem větší a jiné zase menší.

Nejvíce navštívené akce

Nejméně navštívené akce

Ojbín  2004

52

Akce Klubu přátel muzea

 

Lemberk 2001

48

        Velký Valtinov

2

Ojbín 2001

46

          Žitava

5

Historie SPOZu 2007

43

          Zájezd do Lužice

5

Lemberk 2000

41

          Ukrajinský hřbitov

10

Sv. Zdislava (Mgr. Smejkal) 2002

41

Ustavující schůzka 2000

10

Český Dub, Sychrov 2007

41

Počátky osídlení města 1945  2000

12

Kryštofovo Údolí  2002

39

Vycházka do Janovic  2006

9

Prohlídka baziliky 2002

35

Výlet do Libereckého muzea 2008

9

Lužické hory (Ing. Besta) 2002

35

 

 

Historie zdravotnictví

35

 

 

            Z uvedeného výčtu vyplývá, že je činnost naší Společnosti ustálená, pestrá a dává předpoklad k další zajímavé činnosti.

          Rovněž pro příští rok máme připraveno několik zajímavých akcí. Máme přislíbenou přednášku pana Mgr. Martina Aschenbrennera o urbářích zámku Lemberk, besedu s panem Jaroslavem Benešem o finanční stráži v Jablonném v Podj. a přislíbenu máme také přednášku o sklářství v Novém Boru novoborského kronikáře pana Jindry. Rovněž nezapomeneme na vycházky a výlety.  Budeme rádi za náměty a nápady na besedy, přednášky a cíle výletů. Sdělit je můžete kterémukoliv z členů Rady Společnosti nebo můžete využít i naši e-mailovou adresu sphmjablonne@centrum.cz

            Stále více se setkáváme s kladnou odezvou na naše webové stránky www.sphmjablonne.websnadno.cz, které v širší míře informují o naší činnosti. Za jejich tvorbu děkujeme našemu členovi Jaroslavu Slabému.

            Dále pan Oplt upozornil na nově opravené památky v našem městě. První z nich jsou nově opravená Boží muka u železničního přejezdu v Markvarticích, který byl postaven jako připomínka bojů Sedmileté války. Náklady na opravu hradilo město Jablonné v Podještědí a opravu provedlo Občanské sdružení Drobné památky Severních Čech.  Na vrcholové lucerně jsou vyobrazeny sv. Zdislava, sv. Vavřinec, sv. Dominik a sv. Petr. Druhým nově zrekonstruovaným místem je tzv. ukrajinský vojenský hřbitov na Ladech, na které získalo město dotace z Ministerstva obrany.           Obě opravené památky obohatí historický potenciál našeho města a jistě se stanou vítaným cílem turistů.

 

          Závěr byl pak věnován poděkování: paní starostce Vlastě Dozorcové a městu Jablonné za všestrannou podporu naší Společnosti  (prostory v lov. zámečku a příspěvek na činnost). Paní starostka poté obdržela jako poděkování květiny. Poděkoval členům Rady Společnosti za pomoc při organizování akcí, paní Noskové nejen za vzorné vedení našeho hospodaření, ale i za vynikající medovník a dort, který na dnešní akci připravila. Dík zaslouží i naši členové a příznivci za jejich účast na akcích a propagaci naší činnosti. Nezapomněl ani na předsedkyni SPOZu Evu Drábovou, která připravila a zorganizovala velmi úspěšnou akci k výročí SPOZu a na paní Kopřivovou za cukroví na dnešní předvánoční  posezení.

          Poté se ujal slova Jaroslav Slabý a poděkoval za všechny členy panu Opltovi, který vede a řídí naši Společnost, za což sklidil zasloužený potlesk. Paní Nosková pak seznámila přítomné s hospodařením Společnosti ze rok 2008.

          Následoval slavnostní přípitek a tradiční nadílka, které se letos ujali dva Jaroslavové -Blecha a Slabý. Čas při volné zábavě rychle plynul a před osmou hodinou jsme se s přáním krásných svátků postupně rozcházeli domů.

         

                                              Za Společnost  Jaroslav Slabý

         

 


TOPlist